Nikdy nesuď knihu podle obalu- 6.Díl

20. května 2012 v 15:20 |  Nikdy nesuď knihu podle obalu
Autor: Tajemný Rytíř
Název: Nikdy nesuď knihu podle obalu
Hlavní postavy: Harry Styles a Caroline Jones
Díl 6.

,, Ne, já už budu muset jít." dala jsem mu ještě jednu pusu a zase se zvedala z gauče.
,, Nechoď." prosil a nechtěl mě pustit.
,, Mamka na mě čeká.." jasně, mohla jsem jí zavolat, ale kdybych tady zůstala, určitě by k tomu došlo..
Harry trochu posmutněl. Asi pochopil, že přemlouvat mě nemá cenu..
,, Uvidíme se zítra ve škole." dala jsem mu pusu na tvář a odešla..

Procházela jsem osvícenou ulicí. Všude bylo ticho. Naskakovala mi husí kůže. Byla mi trochu zima, všimla jsem si, že na sobě nemám svetr. Určitě jsem ho zapomněla u Harryho..
Vytáhla jsem z kapsy mobil a napsala mu textovku: ,, Nechala jsem tam svetr, vem mi ho prosím do školy.. "
,, Nevezmu.. Přijď si pro něj ;) xx H" usmála jsem se a rychle vyťukala odpověď.
,, Prosím, už jsem daleko.. " popravdě, byla jsem celkem blízko, ale kdybych se tam vrátila, Harry by mě přemluvil, abych tam zůstala..
,, A co za to?"
,, Splním ti jedno přání..;)"
,, Jenom jedno? :(" tomuhle jsem se musela zasmát.
,, Jeden svetr - jedno přání :*"
,, No dobře no.. Dobrou noc :*" že jsem Harrymu vůbec o tom přání něco říkala, teď po mně beztak bude chtít, abych s ním skočila padákem, nebo něco takovýho..
,, Dobrou :*"

Domů jsem dorazila něco po dvanáctý. Mamka s tátou už spali. Nechtělo se mi ještě spát, tak jsem si sedla k televizi a z lednice si vzala mlíko. Mlíka jsem mohla vypít kolik jsem chtěla. Někdy jsem vypila i 2-3 litry denně.
,, Ne.. ne.. ne.." přepínala jsem programy. Byli tam jenom samý blbosti. Skončila jsem u Sponge Boba - lepší než nic.. Potom už tam ale opravdu nic nebylo, tak jsem televizi vypla a šla si lehnout. Usla jsem strašně pozdě - až někdy o půl třetí..

Seděla jsem ve svojí lavici, hlavu opřenou o ruce a zavřené oči.
,, Slečno Jonesová?" nereagovala jsem.
,, Slečno Jonesová." hlas se trochu zesílil.
,, Slečno Jonesová!" zakřičela profesorka, já jsem se lekla, podklouzly mi ruce a já se hlavou práskla do stolu. Celá třída se mi samozdřejmě okamžitě začala smát..
,, Hmm..?" zamumlala jsem a s přivřenýma očima se podívala na profesorku.
,, Můžete mi odpovědět na otázku?" profesorka vypadala dost naštvaně.
,, Záleží na tom, na co jste se ptala." udělala jsem nevinný obličej.
,, Jaké je hlavní město Itálie?" dala si ruce v bok a vyzívě se na mě podívala.
,, Ehm.. Monaco?" byla jsem ráda, že jsem vůbec nějaké město řekla - dneska jsem úplně mimo..
,, Za pět!" zakřičela na mě učitelka a já znovu práskla hlavou do stolu - znovu jsem zavřela oči a usnula..

,, Tady máš ten svetr." zašeptal mi někdo do ucha a dal mi pusu na tvář. Zvedla jsem hlavu a uviděla Harryho. Rozhlédla jsem se po třídě a kromě nás dvou tady nikdo nebyl.
,, Dík." vzala jsem si od něj svetr a podložila jsem si jim hlavu.
,, V kolik si šla spát?" zeptal se mě Harry a dřepnul si ke mně.
,, Ani nevím, hrozně pozdě, nemohla jsem usnout." usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.
,, Tak pojď na oběd." vzal mě za ruku a postavil se.
,, Mmm.." zamručela jsem. ,, Běž napřed, já hned příjdu."
,, Fajn, ale opravdu přijď, né źe zase usneš." políbil mě a odešel.
Víčka se mi zavírala. Řekla jsem si, že když si na deset sekund zavřu oči, nic se nestane. Jenže deset sekund se protáhlo na dvacet minut..
,, Slečno?" cítila jsem jak mě někdo pícha do pravého boku. Neochotně jsem otevřela oči. Tam stál školník a šťouchal do mě smetákem.
,, Už musíte jít, je po vyučování a já to tady chci uklidit." hnal mě ze třídy.

Pomalu jsem se courala chodbou. Nikam jsem nespěchala, oběd už stejně nestihnu.
,, Harry!" vzpomněla jsem si a otočila to směrem k jídelně. Doběhla jsem tam a Harry tam seděl na židli a koukal do země.
,, Prosimtě promiň já jsem.." ,, ..usnula." dokončil větu za mě a usmál se.
,, Jo." přikývla jsem.
,, To nevadí."
Naše ruce se propletly a vyšli jsme z budovy, která nese název ´škola´. Dneska bylo opravdu hezky. Slunce svítilo a hřálo a všude bylo ticho, protože všechny děti už byli doma.
Harry se zastavil a mě zastavil taky. Podíval se mi do očí a tiše řekl: ,, Miluji tě." čekal na moji odpověď.
,, Taky tě miluji." usmál se a políbil mě. Byl to krásný, dlouhý a něžný polibek..

Došli jsme až k mému baráku. Rozloučila jsem se s Harrym a vytáhla z tašky klíče. No, vytáhla, nemohla jsem je najít. Nikdo bohužel nebyl doma.
,, Nemáš klíče?" zeptal se radostně Harry.
,, Vypadá to tak." Šátrala jsem pořád v tašce
,, To nevadí, pojď k nám." navrhl mi Harry.
,, No mě je jasný, že tobě to nevadí." vyplázl na mě jazyk. Já jsem své hledání vzdala, takže mi nezbývalo nic jiného, než jít s Harrym. On z toho měl samozdřejmě radost, jako malý dítě..
Jeho radost ale moc dlouho netrvala. Když jsme přišli k jeho domu, chtěl si vytáhnout klíče, ale jako naschvál, je taky nemohl najít. Musela jsem se mu smát. Pořád tam nadával, potom vysypal tašku a klíče našel. Zasunul je do zámku a odemkl. Nikdo nebyl doma. Škoda, docela ráda bych poznala Harryho rodiče.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama