Say it Cause I Know it

8. června 2012 v 22:49
Part: Jednodílná..
Hlavní postava: Harry Styles
Autor: Carlos

Bylo páteční odpoledne, takže ještě všichni byli ve školách a pracích - my jsme skončili dříve..
Otevřela jsem branku parku, kde to moc dobře znám.. skoro nikdy tu nikdo nebývá a tak můžu v klidu přemýšlet.
Dneska tam ale nebylo uplně prázdno. Byl tam jeden člověk - ON.
***
,, A jak vypadá?" zeptala se jedna z mých dobrých kamarádek v kroužku, který jsme vytvořili ze čtyř lidí na žíněnkách v tělocvičně. Fakt, že existuje dívka, která má téměř úplně stejné zájmy jako ona, jí přímo natchla.
,, Blonďaté vlasy po ramena, jasné modré oči a krásný úsměv." Slova 'krásný úsměv' zdůraznil a mně se sevřel žaludek. Dívku popisoval poněkud stručně, ale zamilovaně. Básnil o další mé dobré kamarádce, kterou jsem poznala na školním zájezdu do Paříže. Byla dokonalá; krásná, uměla hezky zpívat, byla s ní sranda, hrála basket a zajímala se o hodně jiných sportů.. ale jednu chybu jsem na ní přeci jen objevila - zamiloval se do ní kluk mých snů. No, osobně mi to neřekl, ale celé dny básnil jen o ní. Stále dokola nás informoval o tom co dělá, co měla na oběd, kdy byla na chatě, kdy byla v parku, kdy střílela na koš a kolikrát se strefila.. Dokonce se kvůli ní začal učit hrát basket. Nelezlo mi to krkem - i když všem mým spolužákům určitě ano - , ale ničilo mě to.
,, A tobě se líbí, že?" Tato otázka položená klukem po mé pravici mě vytrhla z mých myšlenek. Začala jsem se trochu potit. Pot mi stékal pomalu po čele a srdce silně bušilo - bála jsem se odpovědi.
,, Jo." odpověděl tiše a stydlivě. Vturánu se mi zhroutil celý svět - bylo to potvrzeno. Chtělo se mi brečet a utéct někam hodně daleko - pryč od nich. Ale neudělala jsem to. Jen jsem se nuceně usmála a po pravé tváři mi stekla slza, kterou jsem okamžitě setřela rukávem své mikiny. Naštěstí si toho nikdo nevšiml..
Nechtěla jsem dále poslouchat Harryho sladké řečičky o Anne, a tak jsem jen nepřítomně přikyvovala.
Měla jsem u sebe mobil. Přihlásila jsem se na facebook. Ani mi nebylo divné, že je v tělocvičně wifi. Byla jsem ráda za tuhle volnou hodinu - a to asi všichni..
V kolonce online přátel se mi objevila dívka, kterou jsem milovala, ale zároveň nenáviděla. Přemýšlela jsem nad tím, jestli jí mám napsat, ale rozhodla za mě.
,, Ahoj." napsala mi Anne - moje nejlepší a zároveň nejhorší kamarádka.
,, Ahoj. Něco ti řeknu, ale musíš mi slíbit, že nikomu neřekneš, že to máš ode mě." Po odeslání jsem se zděsila, co jsem to napsala, ale když Anne něco slíbí, tak to dodrží. Vyslepičila jsem jí všechno. Jak nám dneska Harry říkal, že se mu líbí, že se kvůli ní učí hrát basket a co o ní pořád říká..
,, A tobě se líbí?" neodpustila jsem si tuhle otázku po tom, co jsem jí napsala slohovku o Harrym.
,, No, já nevím. Je fajn, ale.. mám ho ráda spíše jako kamaráda." Nechtěla jsem si to přiznat, ale doufala jsem, že přesně to napíše.
,, Aha." Tohle byla nejblbější odpověď, kterou jsem jí na tohle mohla napsat, ale nic jiného mě nenapadlo.
,, A co tobě?" Cítila jsem, jak mi srdce zase začíná být rychleji. Bála jsem se napsat pravdu. Anne sice slib dodrží, ale pokud nejde o ní, je to hrozná drbna, tak jsem hrála blbou: ,, Co tím myslíš?"
,, Jestli se ti Harry líbí.. Líbí?" Teď jsem byla nahraná. Neumím lhát a to ani na chatu.
,, Ne." Už jen z téhle jednoduché odpovědi se dalo vyčíst, že ano.
,, Nevěřím." Ani se nedivím, že mi to nevěřila.
,, Proč?"
,, Už v Paříži jsem si všimla, jak po něm koukáš. Teď o něm tak zamilovaně píšeš a navíc zapíráš, že ho máš ráda víc než jako kamaráda. Tak to přiznej, já to nikomu neřeknu.." Po jednom týdnu mě Anne zná lépe, mež kdokoliv jiný. Nechtěla jsem se přiznat, ale už to stejně bylo k ničemu. Anne jsem to tedy řekla - že se mi Harry líbí a jak jak mě ničí Harryho láska k ní..
Náš rozhovor skončil hádkou. Nechtěla jsem aby si Anne myslela, že to že se do ní Harry zamiloval je její vina, ale ona to tak pochopila.
Ostatní si samozdřejmě hned všimli že nejsem ve své kůži když jsem jim asi pětkrát neodpověděla na žádnou z jejich trapných otázek.
,, Slyšíš?!" zakřičel mi Harry do ucha. Moje ušní bubínky utrpěly šok a já taky - lekla jsem se a mobil jsem " odhodila" na zem. I když to byla malá výška, měla jsem strach, že se rozbil. Za poslední týden mi mobil spadl třikrát ze schodů, a tak mu zbývala poslední kapka k uplnému rozbití.
,, Doprdele!" zakřičela jsem na celou tělocvičnu - učitelka tady naštěstí nebyla.
,, Promiň, to jsem nechtěl." Pohotově seskočil z žíněnky a kleknul si k mému mobilu. Nic se mu nestalo, ale v tuto chvíli bych byla možná radši, kdyby se mobil rozbil..
Harry se podíval na display - jestli není rozbitý - a tam zrovna byla zpráva pro Anne, kde se jí svěřuju, že se mi Harry líbí.
Chvíli bylo ticho. Věděla jsem, že se na mě Harry trochu posměvačně dívá, ale neodvážila jsem se na něj podívat - jen jsem tupě zírala do země.
Z trapného ticha mě vysvobodil zvonek, který oznamoval konec poslední hodiny. Rychle jsem se postavila a rozběhla se směrem ke dveřím. Klidného Harryho s mým mobilem v ruce jsem nechala být.
Nikdo jiný kromě mě a Harryho nic nevěděl, takže na mě koukali, jako by mě viděli poprvé.
Rorzrazila jsem dveře školy a vyběhla ven. Běžela jsem, jak jen nejrychleji jsem mohla.. Když jsem zjistila, že už jsem dost daleko od školy a nikdo za mnou neběží, spomalila jsem, až se můj běh změnil v chůzi.
Chtěla jsem zavolat mamce, ať pro mě přijede, ale k mému úžasu jsem zjistila, že mobil jsem nechala Harrymu v ruce.
Všimla jsem si známého parku.. došlo mi, že jsem nedaleko od našeho domu. Řekla jsem si, že když si tam na pár minut sednu, nic mi to neudělá..
***
Bylo páteční odpoledne, takže ještě všichni byli ve školách a pracích - my jsme zkončili dříve..
Otevřela jsem branku parku, kde to moc dobře znám.. skoro nikdy tu nikdo nebývá a tak můžu v klidu přemýšlet.
Dneska tam ale nebylo uplně prázdno. Byl tam jeden člověk - ON.
Chtěla jsem se otočit a znovu mu utéct, ale nohy mě neposlouchaly. Stála jsem tam jako přibitá. Harry se ke mně začal pomalu přibližovat a mně se zrychloval tep - měla jsem strach.
Když se Harry přiblížil na dosah ruky, všimla jsem si, že můj mobil v ruce nedrží..
,, Tak ty si do mě zabouchlá, jo?" Na tváři mu pohrával nadřazený a drzý úsměv. Bylo mi jasné, že se tu neobjevil náhodou, ani mi nepřišel vrátit mobil - přišel se mi vysmát do obličeje.
Zírala jsem na něj, jakoby to byl můj strážný anděl. Strážný anděl, který mě přišel ochránit, i když bych mu teď nejraději vlepila facku.
,, Slyšíš?! Odpověz!" křičel na mě. Nechápala jsem, co se s ním stalo. Nikdy se takhle nechoval.
Tohle jsem poslouchat nechtěla, a ani jsem nemusela. Otočila jsem se, že půjdu. Nechtěla jsem běžet, jen prostě odejít.
Harry po mě sáhl a silně mě chytil za ruku. Zůstala jsem nehybně stát. Slyšela jsem, jak pod jeho botama křupou kameny - pomalu se ke mně blížil.
,, Tak odpovíš mi?" drsně mi šeptal do ucha. Cítila jsem jeho chladný dech na svém krku.
Když jsem ani na třetí otázku neodpověděla, " nalepil" se na mě ještě víc, než předtím. Prudce si mě otočil k němu čelem a opřel své čelo o to mé. Povolil sevření a jemně mě pohladil po tváři. Tak jemně, že jsem to skoro ani necítila a naskakovala mi z toho husí kůže.
Měla jsem strach, co se stane.. Měla jsem smíšené pocity. Harryho jsem se trochu bála, ale zároveň to byl nejkrásnější člověk na zemi.
Už jsem to nevydržela a po tváři mi pomalu stékala slza. Harry se na mě soucitně díval a potom palcem slzu setřel.
Hlavu mi položil na jeho rameno. Začala jsem tiše brečet. Harry mě hladil po vlasech a utěšoval.
Asi po pěti minutách mi vzal obličej do dlaní a podíval se mi do očí.
,, Nemáš proč brečet." Jen jsem sklopila pohled, abych se mu nemusela dívat do očí a po tváři mi stekla další z mnoha slz. Tentokrát jí ale z mého obličeje nesetřel, jen mi položil další otázku. No, byla to spíše oznamovací věta.
,, Řekni mi to, protože to vím." Opět jsem nic neřekla.
,, Dobře." Zvedla jsem hlavu z Harryho ramena a dneska už asi po páté jsem se mu podívala do očí.
,, Harry," začala jsem trochu nejistě. ,, Miluju tě." dokončila jsem tiše větu. Tentokrát nic neřekl on.
Přiblížil se ke mně tak blízko, že kdybych se posunula o pár milimetrů dopředu.. dotýkala bych se ho svými rty.
Pohledem jsem přejížděla od jeho očí k jeho rtům.. Sladce se na mě usmíval a potom mě políbil. Byl to polibek krátký, ale něžný.. Neodvážila jsem se otevřít oči. Když jsem je otevřela, pořád tam stál a stále se usmíval. Hřálo mě to u srdce.
Položila jsem si hlavu na jeho hruď, ale už jsem nebrečela. Hlavou mi proběhla otázka, kterou jsem řekla nahlas - tedy jsem se o to aspoň pokusila: ,, A co An-"
,, Ššš.." nenechal mě to doříct. Jen mi dal pusu do mých blonďatých hustých vlasů a zabořil do nich hlavu..

» Berte na mě ohled, je to vpodstatě moje první jednodílovka.. :) Takže to není nic moc. :D Budu ráda za všechny vaše upřímné komentáře a rady.! :DD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ☮Alča☮ ☮Alča☮ | Web | 8. června 2012 v 22:56 | Reagovat

pěkné :-)))

2 Peta Peta | 17. června 2012 v 11:53 | Reagovat

Je to krásné.....prostě nemám slov...:)))

3 Carlos Carlos | Web | 3. října 2012 v 21:27 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuju moc holky.. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama